Okénko

Tak takto v jedné z písní pojednává soukromý docent etiky, doktor Jakub Johánek, o takzvaném „okénku“, mezeře ve vědomí nastalé v důsledku požití přemíry alkoholu.

Téměř zapomenutá komedie Olgy Scheinpflugové Okénko se vytratila z českých jevišť. Odložily ji profesionální scény i ochotníci. Nebýt televize, která občas reprízuje její filmovou podobu z třicátých let s Hugo Haasem nebo Janem Pivcem z let čtyřicátých, veřejnost by Okénko vůbec neznala. Podle názvu by se spíš někteří domnívali, že se děj hry točí okolo jakéhosi okénka plného muškátů.

„Okénko se mi dostalo do rukou, když jsem se přehraboval v zaprášených scénářích archívu píseckého divadla a hledal vhodný titul pro zpestření repertoáru Prácheňské scény. Uvažoval jsem o nějaké jednoaktovce, která by volně navazovala na řadu našich úspěšných kabaretů. Hra mě už po pár řádcích chytla a četl jsem dál a dál, i když mi bylo hned jasné, že se zdaleka nejedná o drobnou záležitost. Sedě na štaflích, přelouskal jsem zběžně text a bylo vybráno.

Vypnul jsem tedy v sobě tlačítko dramaturga a zapnul režiséra, a taky herce. Díky kolegům ze spolku, kteří mi pomohli s realizací, a díky tomu, že mi během zkoušek neutekli z projektu hlavně kvůli autorčiným dialogům, jež se nelehce učily, dnes můžete, vážení diváci, posoudit výsledek našeho snažení.

P.S. č. 1 – Paní Scheinpflugová, nic proti Vašemu psaní, naopak, máte skvěle odposlouchanou řeč mezi lidmi, ať už se jedná o způsob vyjadřování či slovosled určité sorty lidí nebo několikrát se opakující repliky více či méně pozměněné. Ale kdo se to má učit? Vy jste nám dala! Vím, že jednodušší by byly škrty v textu. Domnívám se však, že by to bylo na úkor přesvědčivosti hovorových dialogů Vámi tak poctivě zapsaných. Jestli vyzní pro obecenstvo hladce a budou je vnímat jako bezprostřední, pak to potvrdí to, že jsme se s Vámi nedřeli zbytečně. Nesmí však váznout, jinak… A víte co, paní Scheinpflugová? Při nejhorším to svedeme na okénko! To se občas na divadle stává.

P.S. č. 2 – Nezlobte se, prosím, paní Scheinpfugová, že jsem si dovolil vložit do Okénka pár písniček. Víte, některé situace si o to přímo říkaly. Ale nebojte se. Mluvit budeme víc než zpívat. K Drákulovi nebo Johance z Arku to má hodně daleko.

P.S. č. 3 - Paní Scheinpflugová, jestli nás vidíte, držte nám palce! Je to přece Vaše opomenuté Okénko. A snad se díky nám potvrdí, že neprávem.

P.S. č. 4 – (psáno po premiéře) Paní Scheinpflugová, přece jenom zkracujeme. Diváci se s námi statečně bavili 3,5 hodiny, ale musíte uznat, že je to náročné pro obě strany. A to jsme měli jednu přestávku! Jak dlouho jste to tenkrát hráli v Národním? Jestli jste měli pauzu za každým dějstvím, tak to muselo být ne celovečerní ale celonoční představení.

P.S. č. 5 – (psáno po repríze) Tak vidíte, paní Scheinpflugová. Škrty sice bolely, ale i po zkrácení si Vaše Okénko zachovalo svůj půvab a diváci si přišli na své. V skrytu duše doufám, že i Vy jste spokojena.

Režisér Jan Němec

Nápověda: Světlana Merglová
Hudba a texty: Jan Němec

Technická spolupráce:
Aranžmá hudby, úprava, nahrávka: Jan Vlach
Nahrávka playbacku: Jan Neděla
Scéna: Zdena Chytrá, Milan Staněk
Kostýmy, rekvizity: Zdena Chytrá
Světla, zvuk: Karel Smola
Foto: Pavel Plášil, Jan Neděla
Programy a plakáty: Milan Staněk

Milan Kurstein (Plevka)	Zdena Chytrá (Dynybylka)
Jana Petrášková (Růžena)	Jana Trubková (Růžena)
Jan Franců (komisař)	Karel Smola (komisař)
Milan Staněk (Lojza) a Vojtěch Kašpar (Tonta)	Tomáš Hesoun (Divíšek)
Jan Němec (Johánek a režisér)